Tento článek napsala Momo Seriman 19. září 2009 pro secondlife.cz. Objevuje se zde pro pobavení ctěného čtenářstva a obsahuje též vyobrazení komentářů prostých uživatelů, jakožto důkazu, že lidská omezenost je věčná, a není převratným vynálezem posledních několika let.
Zároveň bych ráda čtenáře ujistila, že technologie související s online prostředím se vyvíjejí nesmírně rychle, a nejlepším internetovým prohlížečem je momentálně Brave, druhé místo bych se nebála udělit prohlížeči Vivaldi, jedinému důstojnému nástupci staré dobré Opery, a ta částka taky nesouhlasí.
A nyní již Momo vlastními slovy:
Jednou jsem dostala přes IM dotaz, co tam jako v tom klubu LF děláme. Dotyčný se většinou rozhoduje kam půjde podle mapy, kde vidí kolik je v kterém klubu asi lidí. No a napsal, „U vás je vždy tak šest až osm lidí, nepřivývá ani neubývá. Tak co tam děláte, spíte?“ Tak jsem se rozhodla popsat jednu z posledních sobotních akcí.
Byla to klasická LF akce, konkrétně CR a SR muzika k poslechu či tanci. Jako první se objevil budhistický mnich Anděl. Jeho návštěvu jsem brala jako důkaz, že program v LF je vždy kvalitní! Né tak plytký a podbízivý jako v jiných nejmenovaných klubech. Byla jsem z toho docela zmatená, až zblblá, že jsemu chtěla políbit jeho svatou ruku. Naštěstí pro mě, neměl žádnou takovou animaci u sebe. Začali jsme probírat různá téma a on nás pochválil za tu sbírku pro malé africké mouřenínky. Pak se ale začal vyptávat, jestli mám ke spořícímu čuníkovi owner práva. To jsem znejistěla. Mnich mi přímo nabídnul, že když mu dám 5000 lindenů na opravu kláštera tak se za mne bude měsíc modlit. Poslala jsem ho někam. On zbožně nastavil druhou tvář a poslal mně tamtéž. Postavila jsem se proto na podium tak abych mohla bránit čuníka vlastním tělem. Jako na zavolanou se v LF objevil Jürgen, můj hrdina. Přes IM jsem ho informovala o situaci a on to rychle pochopil a okamžitě zareagoval. Napsal mi, že má animaci vzteklého dobrmana a že z něj pak jde strach a hrůza! Bohužel to byla jeho vlastní animace a trošku se mu zašprcla. Místo obrovitého dobrmana seděl věrně poblíž mně nezměněný, slintající Jürgen který zprvu vypadal jakoby stižen velkým lagem. Až po několika minutách se dalo vypozorovat, že to je ta jeho animace. No nebylo to špatné. Dokonce se Jürgen dovedl drbat za uchem svou levou zadní nohou! Dala jsem mu piškotek. Sice nepůsobil jako obrovitý, hrůzu nahánějící dobrman, ale na mnicha to zabralo a když jsem mu řekla, že tu mám Jürgena nakaženého vzteklinou a nebudu váhat ho použít tak se zklidnil! Pravil: “No dobrá, sice jsem vycvičen v Kung-Fu, ale nebudem se tady pouštět do rozsáhlých soubojů, buzno!“
Potom přišli další hosté a začlo se i tančit. Vypadalo to, že to bude další klidný a pohodový večer v LF. Ale mnich stále myslel na pomstu. Nenápadně si přivolal na pomoc jistou avatarku Brusku a začli spolu i tančit. Ostatní páry znejistěli, protože se v LF začal šířit nějaký puch. Byl to mnich. Zjistilo se totiž, že budhističtí mniši se vůbec nemejou a někdy prý srděj Další normální hosté LFsami sobě až tak, že se raději upálí! Bylo jasné, že se snaží se svou komplickou vystrnadit z LF ostatní slušné hosty. Jelikož tančil bosý, nechával na parketu páchnoucí šlápoty. Svorně jsem navrhli mnichovi, že buď se obuje nebo ho v krbu upálíme. Mnich vidíce přesilu, něco si mumlal ale oblékl si ponožky. To jsme ale nevěděli, že ponožky se u mnichů dědí! Ze smradlavého mrtvého je stáhne smradlavý živý mnich! Jakmile se fusekle při tanci zahřály, nejen že smrděly ale dokonce z nich stoupal zelený smrdutý opar. Oba, Bruska i mnich Anděl z něj celí zduřeli a zmutovali! Navíc se kolem nich vyrojila mračna much. Pochopila jsem slovní obrat, že vzduch v místnosti se dal krájet. Ostatní hosté se snažili vzniklou situaci zamaskovat vyprávěním vtipů, vidíce mojí bezradnost. Dokonce tam někdo po vtipu o veverce vypustil na parket i živou veverku! Byla malá a milá a vesele začla pobíhat mezi námi. Roztomilé to bylo! Někdo pak ale řekl, že veverky maj strašnou spoustu blech. Tak jsme ji společně umlátili. Bohužel při mlácení z ní vyskákaly všechny blechy a jako náhradu si zvolily Jürgena který jim zřejmě vzdáleně připomínal psa. Jürgen se pak nerbal jako ale doopravdy. To ho naštvalo a se slovy, já se vám na to SL můžu –censored- a kašpara vám tu dělat nebudu, odešel do RL. Bylo mi ho líto.
Hostům došla smradem trpělivost a vrhli se na mnicha a povalili ho na zem. Nejodvážnější z nich, Ementál mu hbitě stáhl ponožky a obratně je mrštil směrem ke krbu. Jakási neblahá předtucha mně přimněla k výkřiku: „Néééééééé..!!“. Bylo ale už pozdě! Fusekle dosvištěly do ohniště. Neidentifikovatelná látka koncentrovaná po celé generace ve smradlavejch ponožkách se vzňala výbuchem! Do místnosti se od krbu vyvalila obrovská nafialovělá koule z plamenů. V tu chvíli se ve dveřích objevil host z Ruska, Volodyj. Vykulil oči, ztuhnul a jen vykřikl: „Čarnobyl!…Kak v Čarnobyle!….Čarnobyl!“. Usadili jsme ho na barovou stoličku. Celý se třasl a pil jedno pivo za druhým asi hodinu. Pak najednou vstal a utekl do noci s vykulenýma očima, mumlaje slova o Černobylu. Myslím, že se do LF asi nevrátí. To ale nebylo všechno.
IM Od Zuzy Pitt: Co t6h se už 2selk tohel 4hklsaz cocots… Což podle kódovacích tabulek znamenalo: „Co tam děláte –censored-!? Ten výbuch byl vidět až z Plážáku! –cesored- mi! Ohnivej sloup asi 50 metrů z toho vašeho komína a pak hřibovitý ohnivý mrak, vy –censored-! Tlaková vlna tady porazila tančící avíky na zem, –censored-! Pokud vím, tak jste chtěli licenci na klub a né na chemickou továrnu nebo jaderný reaktor! Okamžitě přestaňte, nebo tam na vás vlítnu a zbanuju vás tam všechny na hromadu, -censored- !“
Odpověděla jsem, že už nic nebude, že jsme jen v krbu pálili nějaký nepotřebný freebie. Jako předběžný trest jsem ale musela do druhého dne napsat 100x “Opera je nejlepší internetový prohlížeč na světě a Internet Explorer je pro lamy jako jsem já” a poslat to Zuze mailem. Jak jsem se později dozvěděla, na Plážáku a i v Zatáčce zmateně pobíhali avíci narážejíce ve zmatku vzájemně do sebe. Šířily se zprávy jako:
„…to byl Jarek! bombarduje Bohemku, je válka!… Blbost, nejsou slyšet letadla, to bylo spíš Jarkovo sebevražedné komando! Připluli prý zákeřně na gumových člunech, vnikli do LF a na parketu mezi tančícími za výkřiků agbar Jarek, agbar Jarek se odpálili!… Hmm, jen jestli maj na radnici dost igelitovejch pytlů… Do –censored-! Půjčila jsem včera Momo 800 lindenů ! (…to prej řekla Dancy, lže, půjčila mi jen 400)“
Jediní kteří nic netušili byli avíci v Rocklince. Při řevu Death-black-metalové, dekadentní hudby a světelných efektů vůbec nic nezpozorovali.
Výbuch nás všechny stmelil a zapoměli jsme na minulé půtky. Ementál začal důkladně oprašovat svou tanečnici. Anděl i s Bruskou splaskli a spolu s ostatníma pomáhali uklidit LF. Já jsem plakala a říkala: „To až uvidí Scalex! On je sice velmi spořivý ale těch 25 lindenů za rozvod zaplatí!“. Všichni mně utěšovali a Ementál říkal, že se nemám bát, že ty popraskané a začouzené zdi byse mohli líbit tomu Shinymu do toho jeho města a že mu LF můžeme zkusit prodat! Dojalo mně to tak, že jsem i ostatním půjčíla svoji novou tužku na obočí, protože po tom ožehu jsme bez obočí vypadali dost divně a tak jsme si museli namalovat nové. Pak jsme se srdečně rozloučili a já si v opuštěné LF musela na chvíli sednout abych ten zážitek rozdejchala.
No a takhle nějak tady v LF žijem. Prostě, vesele, bez davů ale naplno! Tož přijďte někdy pobejt… 🙂
Momo Seriman
Tento příběh byl napsán velmi velmi volně na základě pravdivých fotografií pořízených toho dne. Jména osob jsou pozměněna. Proto jakákoliv podobnost se skutečnými avíky je zcela náhodná!
This story was written very, very loosely based on true photographs taken that day. People’s names are changed. Therefore, any resemblance to actual Aviks is completely random!
Následují dobové komentáře, daleko přesahující rozsah původního příspěvku. Jste-li na internetu noví a berete ho vážně, máte zakázáno následující číst. Pokud budete následující číst, máte zakázáno to komentovat. Budete-li to přesto komentovat, budete zakázáni.