Následující řádky neobsahují žádné výrazné spoilery, klidně čtěte dál, i když jste neviděli ani minutu tohoto videa.

Stömol je dlouho očekávaný a jak autory, tak Linden Labem propagovaný, údajně film, údajně “celovečerní.” Je volně ke shlédnutí na Youtube.

Premiéra se konala 23. července 2020. Proč tedy tuto recenzi čtete až teď?
Důvod je jednoduchý. Vážně mi dělalo problém se vůbec dodívat do konce. Vážně jsem se k tomu musela přinutit. Ač je to film, ač je z virtuálního světa, ač je v angličtině… všechno, co bych jindy nazvala oblíbeným a nemůžu-se-dočkat-až-to-uvidím.
Po prvních pěti minutách jsem Stomol zařadila mezi obvyklá zklamání, mnoho povyku pro nic, natřeme to na povrchu na růžovo, to se prodá…. je jedno, jak moc to smrdí uvnitř. Možná jedna hvězdička z pěti… z deseti, to je jedno. Ještě jsem to zkusila “prolistovat” rychle dopředu, jestli se to třeba nerozjede později. Nerozjelo, spíš zpomalilo.
Co už, nebude to první promarněná hodina mého života. I učebnicové příklady toho, jak se něco nemá dělat, jsou poučné, a je třeba se jimi zabývat. Jak jinak se naučíte, co je dobré, než zkoušením i toho nedobrého?
Je dobře, když takové příklady vyrábí někdo jiný, aspoň nemusím utrácet svůj čas na neplatné pokusy.

Autorům určitě nelze upřít, že do toho investovali plno času a mnoho úsilí. Linden Labu nelze upřít, že se snaží prodat svůj již postarší a výrazně pokulhávající produkt, (ano, tím myslím Second Life, TM) zejména když jim uživatelé sami a dobrovolně věnují tolik energie a práce zadarmo. Jistě je to dobré PR pro všechny zúčastněné. A jako každý produkt s masivní reklamou, pod líbivým obalem můžete najít cokoli.

Video (nevím, jestli tomu říkat film) samotné není vyloženě odpudivé. Některé záběry jsou zajímavé, autoři vybrali k filmování lokality dobře padnoucí tématu. Což je postapokalytický svět někdy v blízké budoucnosti. Příběh je takový klasický, tuctový, neoriginální. Ale dobře, v 21. století těžko přijdete s něčím mega převratným a nikdy ještě nezpracovaným.
Co ovšem video zcela zabíjí a dělá z něj filmový odpad, je střih a délka. Troufám si říct, že kdybych to vzala a přestříhala do 15 až 20 minutového krátkého filmu, nejspíš by vás to pobavilo daleko víc. Mě tedy určitě.

Bohužel tenhle celek můžete vzít a použít jako příklad, jak přesně se nestříhá, jak udělat všechny školácké chyby při střihu, a též při natáčení. A to si vážně myslím, že jsem velmi tolerantní. Jsem ochotná brát záběry, kdy tvář hlavního hrdiny zakrývá sloup nebo jiná překážka, jako umění. Jako náhlý obrat, kdy se sci-fi akční věc stane, na chvíli, na pár záběrů, uměleckým art-filmem ála Woody Allen, kdy se dělají záměrné a precizně promyšlené chyby v každém jednotlivém záběru.
Jsem ochotná brát film jako vizuální orgie a kinematografickou lahůdku, kde scény a scenérie hrají jednu z hlavních rolí.
Ovšem sledovat patnáct vteřin černou obrazovku a nic neslyšet… A pak se dívat čtyři minuty na avatara procházejícího městem, obvyklým hrbolatě-virtuálně-nereálným krokem, a poté zjisit, že to nebylo ticho před bouří a napínání před nějakým finálním velkým třeskem, ale o běžnou, ve videu často opakovanou nudu… to je prostě nuda na třetí!
I rozhovory, pokud už se nějaké dějí, jsou neuvěřitelně pomalé, přerušované nezáživnými, dlouhými, nesmyslnými pauzami. Střihy z různých úhlů pohledu v průběhu rozhovorů postav opět velmi ruší, rozbíjejí kontinuitu děje a zmatou vás. Můžete si při nich jen dělat další a další čárky za porušení všech pravidel dobrého střihu. Ne, to není umění, to je prostě nuda a neznalost daného oboru.
Mnohé další nedokonalosti, jako třeba použití avatara z Tron: Legacy, bez zjevné souvislosti s filmem, ani nemá cenu zmiňovat. Kdyby ve filmu byla alespoň jedna narážka na Trona, lze to brát jako vzdání holdu a fanouškovskou poklonu. Je-li avatar použit bez jakéhokoli dalšího vysvětlení, nelze to brát jinak než jako vykrádačku a neschopnost použít něco vlastního a originálního.
I těch pár vážně nadějných záběrů bylo zničeno pomalostí a neschopností udělat z tohoto celku něco, co by mělo alespoň trošičku blízko k filmu, tak jak si film představujeme v roce 2020.
Za všechny snad jen pokus o bullet time/time slice záběry, když se Stömol vydal na procházku městem a “popovídal” si s některými ze svých kontaktů…
Zatímco v reálu je tato technika poměrně složitá jak na vybavení, tak na čas, virtuální svět je ideálním místem pro takové záběry. A co vidíte ve videu? Dokonale to zabili a výsledek je velmi ubohý, pomalý, statický a nedobře vypadající.
Zmiňovaná bullet time/time slice technika je dobře známá, určitě si tyhle záběry pamatujte třeba z Matrixu nebo britského seriálu Sherlock. Přečtěte si, jak se v reálu takové záběry dělají a podívejte se na výsledný záběr.

Mimochodem, víte, proč se Stömol jmenuje Stömol a proč se to píše s přehlasovaným ö?
No, já taky ne. Jeden by očekával, že autoři jméno hlavního hrdiny vysvětlí a bude to další zajímavý detail příběhu. Nebo to aspoň naťuknou, a divák se bude mít na co těšit do dalších dílů. Věřím tomu, že někteří se spíš těší, že další díly snad nebudou, nebo alespoň ne v této kvalitě.

Úvodní obrázek je foto z premiéry filmu Stömol, autorem je Caitlin Tobias